Vzpomínka na polistopadové dny roku 1989

Již před sedmnáctým listopadem roku 1989 bylo jasné, že se něco převratného stane. Náznaky přicházející z Polska i Maďarska věštily konec komunistické nadvlády. Ledy praskaly, ale soudruzi v Jihlavě byli ostražití. Kolektiv zaměstnanců pošty Jihlava 2 byl skvělý. Vedoucí  měl pochopení pro všelijaké dobrodružné kousky ambulantních pracovníků. Například nařízení zadržovat poštu pro Standu Devátého nás vždy rozesmálo, a když jsme narazili na jeho poštu, předali jsme dopis přímo ambulantním pracovníkům Gottwaldova a ti měli cestu, jak zásilku Standovi doručit.

17. listopad jsem prožíval jen z kusých zpráv, které se dostaly do éteru. Zásadní stanovisko k událostem zaujal synod ČCE, který právě v Praze zasedal. To byla povzbuzující zpráva. 19. 11. 1989 bylo založeno Občanské fórum /OF/. Hned následující den jsme z Prahy přivezli podklady pro založení OF a po ukončení autobusové poštovní linky Jihlava-Praha-Jihlava jsme 21. 11. v ranních hodinách založili OF – pošta Jihlava 2 a vyvěsili listinu, vyzývající ke vstupu do OF pro všechny pracovníky pošty.

Dispečerka – předsedkyně KSČ na nás křičela, že si to odskáčeme. Rovněž vedoucí pošty nás nabádal k umírněnosti, zvláště mi vyčítal, že mě stále hájil, ale nyní je to neobhajitelné. Jeho řeči jsem pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Několik dnů bylo ticho po pěšině. Že politická situace nebyla ještě po 17. 11. jasná, ukazovalo i to, že  cestou poštovní linkou na Prahu jsme za Kolínem viděli stát tanky.

Asi pět dnů po založení OF mi doma zvoní telefon – mám se ihned dostavit k řediteli Okresní správy spojů! Vyrazil jsem a přemýšlel, co to znamená. Byl jsem ředitelem okamžitě přijat a ten na mne zostra vyjel, kdeže jsem, proč nejsem v „poštovním stávkovém výboru“, proč nevisí na poště Jihlava 2 vlajka a zda jsem ochoten se angažovat v aktivitách, které se žádají. Vysvětlil jsem mu, že jsem už zapojen do aktivit jihlavského OF a že v osvětě na poště 2 budu a budeme i nadále pokračovat. Přišlo mi to velmi legrační. Popisovat další události – mítinky u kašny na jihlavském náměstí, následné povolání do Federálního shromáždění, aktivity při prvních svobodných volbách,  účast v komisích, které „lustrovaly“ příslušníky StB, s odstupem třiceti let už téměř nejde.

V té době jsem spolupracoval s mnohými fantastickými lidmi, dnes již ani všechna jména nemám v paměti. Velká část jich dnes shlíží z hůry na dnešní, často chaotické, ale přece jen svobodné dění. I dnes si může člověk najít své místo ve společnosti. Faktem ale zůstává to, že i po třiceti letech někdy nevíme, co to vlastně znamená demokracie!

Petr Brodský

(titulní foto P. Capoušek)